Honzíkova cesta: Přes kopec a pláně k Ďáblově věži

Medvědi nepřišli. Zato přišel hned ráno kopec - stoupání do průsmyku Togwotee. Trvalo asi 3 hodiny a necelých 30 km, než jsem dojel až úplně na vrchol. Výstup nebyl sice nijak brutální ale i tak to dalo zabrat. Nakonec jsem se ocitl v rekordní výšce 9584 stop. Kolem byla spousta míst, kde se ještě pořád držel sníh, tak jsem toho samozřejmě náležitě využil. Pak už jen zasloužená dlouhá cesta z kopce.

Všimněte si rychlosněhuláčka v pozadí ;)

Další část cesty už sice nebyla moc kopcovitá, zato jsem se opět dostal do oblasti, kde není problém ujet desítky kilometrů aniž byste narazili byť jen na malinkatou vesnici. Díky tomu jsem se musel znova uchýlit k maratonské etapě na 162km, při níž vrcholem civilizace byla jedna malinká benzínka s obchůdečkem a pochybným motelem. O nějakém stínu si na místních planinách můžete nechat jen zdát, protože stromy se tu vyskytují pouze pokud je tam někdo úmyslně zasadí, tedy u lidských obydlí, tedy velice zřídka.

Na kempy tu taky moc nehrajou, takže nejlepší je se poptat v městečku a přespat v parku nebo nebo na kousku trávníku na kraji města. Díky téhle strategii jsem taky narazil na paní ze zapadlého městečka, která mě pozvala, abych zašel do místní hodpody na pivo. Takže jsem se opět seznámil s celým osazenstvem (početnější než minule), dal si dvě piva, dostal reklamní kšiltovku a udělal si památku na přátelské městečko Edgerton =)

Cheers!

Poslední zastávkou před dalším parkem byl národní monument jménem Devils Tower. Podivný kus velké skály, která se tyčí nad okolní krajinou jako hrozivá strážní věž. Je cílem mnoha horolezeckých nadšenců i posvátným místem pro domorodé kultury, z čehož občas vznikají konflikty mezi oběma skupinami. A samozřejmě tu narazíte na hromadu obyčejných turistů, co se přijeli pouze podívat. Já jsem tady strávil den u Warmshowers hostitele, který vlastní chatu nedaleko věže. Jeho jméno je Frank Sanders a je to jeden z nejzajímavějších a nejpřátelštějších lidí co jsem kdy potkal. Těžko se to definuje, ale Frank kolem sebe šíří pohodu, dobrou náladu a člověk se tu cítí jako doma. Samotná chata je místem odkud on a ostatní horolezečtí průvodci vyrážejí s klienty zdolávat věž. Byl jsem tu vřele přivítán bohatou večeří, velkou a měkkou postelí a měl možnost seznámit se spoustou lidiček z různých koutů USA. Kéž bych měl víc času a mohl tu zůstat abych si taky vylezl na Ďáblovu Věž, snad někdy příště... =)