Operace KIM

Zatímco na západě je relativní klid, na východní frontě probíhá operace pod krycím názvem KIM.

Díky sociální síti Warmshowers.org k nám domů přijede Kim z Koreje. Ve skutečnosti se jmenuje Yong Un Choi ale u nas doma o nem vsichni mluvi jen jako o Kimovi (tusim ze s tim zacal tatka? =D)

Kazdopadne to vypada na velkolepou akci, z toho co jsem zatim slysel. Muj drahy nejmladsi bratr pry stravil 5 hodin drhnutim koupelny, jestli dobrovolne nebo prikazem shora jsem se nedozvedel. No a mamka se samozrejme nechce nechat zahanbit, takze vytahla ten nejtezsi kalibr - Kim dostane k veceri svickovou!

Jsem uprimne zvedavy, jestli budou takove manevry probihat pri kazde WS navsteve =D

Kazdopadne diky vsem doma za to, ze oplaci pohostinnost ktere se mi dostava tady v USA =)

Exkluzivne od externiho zpravodaje z CR:

Na našeho prvního hosta jsme se upřímně těšili a jeho návštěvu jsme vnímali jako dobré zpestření všedních dnů. Yong byl velmi milý, společenský a přátelský. Na společné večeře přicházel v tradiční korejské košili. Všemu se divil všechno si fotil - jídlo, dům, zahradu, pračku s horním nakládáním apod.Již při první večeři, kdy se podávalo svatební jídlo - svíčková - se mu u nás zřejmě zalíbilo natolik, že se nesměle zeptal zda by si u nás nemohl trochu odpočinout. V našem tátovi se probudily dosud neobjevené hostilelské geny, takže následující den Yonga vozil po okolí, kde se dalo - Brno, Lednice, Mikulov, Pálava apod. Večer jsme seděli při víně a meruňkách a sdělovali si lámanou angličtinou co se dalo. Yong odjel následující den po obědě a zanechal nám ponožky s korejskou vlajkou.Než jsme se vzpamatovali a zamáčkli poslední slzu po jeho odjezdu, už se nahlásil na přespání další Korejec. Inu Jižní Korea je velká a zřejmě hodně Korejců objevuje krásy Evropy.To se máme na co těšit.

Na zaver jeste par fotek jak si u nas cyklohosti zijou =)

War Child

Po dvou týdnech to vypadá, že se blog trošku rozjel, já už jsem se taky dostal do tempa, tak je asi načase spustit další fázi.
Upřímně řečeno si touhle akcí nejsem úplně jistý, protože obvykle takové věci nedělám, nemám na to buňky. Ani jsem o tom nikomu neřekl. Nicméně bych rád využil té trošky pozornosti, které se mi momentálně dostává, nejen k tomu abych si zvýšil ego, ale taky aby z toho bylo taky něco "dobrýho" a "pro druhé".

Před začátkem cesty jsem se tedy zapojil do fundraisingu prostřednictvím internetové stránky JustGiving. Jako cílovou organizaci jsem si vybral War Child.

War Child je mezinárodní charita která podporuje děti ve válkou zmítaných regionech, aby je chránila před důsledky ozbrojených konfliktů. Spíše než pomoci co nejvíce dětem, se War Child zaměřuje na intenzivní a udržitelnou podporu těch nejvíce zranitelných dětí na okraji společnosti. Pracuje v nebezpečných oblasech jako je Irák, Afghánistán nebo Sýrie. Více informací najdete na www.warchild.org.uk.

Je jen na vás jestli tenhle příspěvek přejdete nebo se zapojíte. Určitě to ne každému sedne =)
Pokud máte zájem, tak jsou asi 3 možnosti:

1. http://justgiving.com/jan-najman
   (platba přes internet pomocí platební karty)
2. převodem na účet 43-5024750247
   (je to můj osobní účet, takže prosím uveďte do zprávy pro příjemce: "WarChild", nebo variabilní symbol: 326356)
3. osobně až se vrátím =)

Díky

Horečka v horách

Nebyl jsem v pustině ani tak dlouho a okolí se začalo měnit. Kopečky zničeho nic zezelenaly a krajina vypadala jako vystřižená z notoricky známé tapety WinXP. Příjemná změna. Pak se přidaly stromy, zvětšily kopce a já se přiblížil k prvním horám.

Ještě na začátku hor jsem se ovšem musel vypořádat s menší nepříjemností v podobě jedné horečnaté noci (kdoví jestli ze slunka, únavy, prochladnutí,...). Naštěstí mám tendenci mít horečku intenzivní ale krátkou, takže další den jsem si dal ještě dopoledne pohov a ve dvě už jsem zase šlapal =)

hurá, v noci mi nebude zima! =D

Celkově nebyl průjezd horama zas tak strašný. Cesty a cyklotrasy vedly hodně podél řeky, takže žádné vražedné kopce. Krajina krásná, jediné co kazilo dojem byla trochu zima a déšť. Ke konci jsem měl spoustu věcí mokrou nebo vlhkou. Naštěstí to netrvalo dlouho a dostal jsem se do Missouly, velkého a příjemného města, kde jsem si dal jeden den odpočinek.

Další zastávka - víc hor a Yellowstone =)

Defekt v pustině

Jak už jsem psal posledně, krajina se hodně změnila. A potom co jsem opustil poslední velké město začala ta pravá zábava. Ze začátku bylo kolem paradoxně hodně farem, které přežívají díky intenzivnímu zavlažování, místní krajina musí být protkaná tisíci kilometry potrubí, která čerpají vodu z místích řek.

Kde ovšem není zavlažování, tam je jen suchá tráva, na zelenou barvu tady nehrajou. Navíc jsem samozřejmě chytil nádherné slunečné počasí, které celkový dojem jen umocňovalo.

V pustině jsem měl hned dva velké zážitky. První byl několikanásobný defekt obou kol zaráz, který se mi přihodil na odhlehlé cestě chvíli po poledni. Na vině byly trny jedné otravné kytky kterým říkají goathead thorns. Těchto zákeřných potvor jsem z pneumatik vytahal minimálně 15 a některé propíchly i duši. Zadní duše na vyhození, v přední dvě díry. Ve výsledku jsem strávil opravou aspoň hodinu na rozpálené cestě bez stínu, použil rezervu a spotřeboval skoro všechny náplasti. Kdybych píchl ještě jednou tak jsem nahranej, ale od té doby mám zatím štěstí =)

goathead thorn

trudomyslnost - neměl jsem si s kým pinknout (ani s čím)

Druhým zážitkem byla večerní návštěva hospody v totálním zapadákově uprostřed pustiny - Washtucna. Desítky kilometrů okolo žádné město. Počet osob v hospodě včetně mě a obsluhy - 5. Z toho jeden podnapilý stařík, lehce blábolící a bavící všechny okolo (mimochodem to že jsem mu rozumněl považuju za svůj dosud největší angličtinářský úspěch), jedna inteligentnější slečna, která se snažila staříka umravňovat a udělat trošku lepší dojem na projíždějícího Evropana a nakonec ještě jeden obyčejný chlápek. Dal jsem si dvě piva, úžasně se pobavil s celou hospodou a šel kempovat do místního parku =)

Zleva - stařík, barmanka, slečna, chlápek

Warm Showers

WarmShowers.org jsou velmi dulezitou soucasti me cesty. Aby totiz mohl clovek pres den fungovat na kole, potrebuje alespon nejake zazemi, sprcha, jidlo, misto na spani. Jasne, jde to i bez toho, ale to ma pak neblahy vliv na moralku =)

Pokud znate Couchsurfing tak Warm Showers je v podstate to same, akorad se zameruje pouze na cyklisty. Ma to tu vyhodu, ze jde o mensi skupinu lidi, kteri maji spolecny zajem. Pokud u nekoho takoveho prespavam, muzu se spolehnout ze jde o podobne postizene jedince, kteri maji pochopeni pro moje potreby. Spousta hostitelu ma navic za sebou delsi ci kratsi cyklovylety (takze je o cem se bavit) a navic muzou poskytnout cenne rady ohledne mistnich cyklotras apod.

Musim rict, ze zatim vsichni hostitele byli velice mili a pohostinni. Vetsinou nabidnou krome sprchy, mista na stan (nebo dokonce postele!) i nejakou veceri a snidani. Kazda navsteva je trochu jina a je to taky o moc vetsi zabava nez byt sam nekde v kempu =)

Par hostitelu se kteryma jsem se doted seznamil:

Frosene a John - na trhu kde prodavaji Baklavu

Jurek - ktery mi pro bezpecnost daroval vystrazny trojuhelnik na kolo

Meredith - ktere jsem pomahal postavit kousek jejich pojizdneho domku

Ken a Joyce - u kterych jsem spal v kralovske posteli a dostal vyborne domaci boruvkove muffiny

A spousta dalsich, nemene milych a pohostinnych hostitelu
Dekuji!

Mimochodem, nas dum se timto stal taktez clenem komunity a dokonce se chysta prvni navsteva - pripravte se na zpravy z operace KIM ;)

And may the winds be ever in your favor

Začínám. Už zase. Ale tentokrát už jako fakt a doopravdy. S Pacifikem v zádech a vším ostatním přede mnou. Původní plán byl namočit se klidně i víc než po kolena ale potom co jsem viděl surfaře celé v neoprenových oblečcích...
Takže kolo pokřtěno v oceánu, vzorek písku odebrán, fotodokumentace provedena, teď to jen celý nezvorat =)

krest na zapadnim pobrezi

Musim rict ze az na par neprijemnosti, je prvni faze cesty super. Pocinaje mym prijezdem k oceanu se pocasi dost zlepsilo (uz nemusim mit tri vrstvy obleceni) a navic okolni priroda je nadherna.

Prvni tedy ocean - mekoucky pisek, slunicko pak vylet k majaku s rozhledem po celem pobrezi.

Od oceanu pak podel reky Columbia. Vsude same lesy a obrovske mosty k mestum lezicim na opacne strane reky.

posledni kousek dlooouheho mostu (aspon 3km)

Asi den cesty od pobrezi to zacalo byt nejvic uchvancancujici. Jedete udolim reky, po obou stranach kopce a najednou zacnete mijet potucky. Ty jsou cim dal vetsi a nakonec prijde cast, kde kazdych par kilometru nejaky vodopad. U toho nejvetsiho (Multnomah) jsem si neodpustil malou prestavku a vyslap az na jeho vrchol.

Multnomah falls

Nejzajimavejsi na ceste podel reky bylo, jak rychle se meni krajina. Jeden den jste v zelene, zalesnene oblasti s vodopady a druhy den jedete vyprahlou pustinou. Prvni polovina tedy super, krasna priroda, same cyklostezky atp. Druhou cast jsem jel prakticky jen po dalnici (jinudy to ani neslo) a nebyl duvod zastavovat a kochat se protoze okolni skaly a plane byly porad stejne. Na druhou stranu jsem byl po dalnici schopen dat pres 180 km za jeden den =)

Jen pro ilustraci - tyhle fotky byly porizeny behem 2 dni:

Zelena Columbia

Polosucha Columbia

Vyprahla Columbia

A ted teprve zacne ta prava zabava, protoze nasledujici dve sekce jsou Pustina a Hory. Takze snad tohle nebude muj posledni prispevek =D

Seattle

To se nedá, fakt ne. Spánek, prohlídka města nebo dodržení plánu - vyberte si jen dvě. A přestože jsem zanedbal spánek, tak to stejně byla jen rychloprohlídka. Anzto jsem se potreboval trochu vyspat a dostat se do centra taky chvilu trva, zbyly na Seattle jen dve odpoledne.

Odpoledne #1

Rychloseznamka. Kolmo k pristavu, s Watertaxi pres vodu a pak po svych - Seattle je mozna bike-friendly, ale v centru se motat fakt nehodlam. V podstate jsem stihl jen dve veci - Pike Market a latte v kavarne.

Na trhu jsem ukoristil prvni (a na dlouho snad i posledni) suvenyr - oranzovy tricko s kolem. Sice mam sebou jeste kosili ale ted nosim vyhradne tohle =)

Pike Market

udajne uplne prvni Starbucks

Tricka! (na vesaku detska verze meho ulovku)

Po trzisti zbyla jen asi hodinka casu, tak akorat abych zapadl do klidne kavarny dal od centra, dal si latte, napsal prvni zapis do deniku (jo, staromodni, papirovy denik ;) ) a precetl si dopis na cestu. A pak uz nejvyssi cas jet zpatky a aspon trochu se vyspat.

pohodicka u kaficka

Odpoledne #2

Posledni den v Seattlu - hodlam z mesta behem par hodin vydimat maximum! Startujeme na Monorailu (jednokolejka na pilirich nad silnici) kterou se dostanete na stanici jen par metru od nejcentrovatejsiho centra - k pate dominanty Seattlu, Space Needle. Odpoledne se skladalo v podstate jen 3+1 atrakci.

Monorail

Prvni atrakce - Chihuly Garden and Glass

Jo, presne jak, kytky a sklo. Nikdy bych neveril ze neco takoveho bude jedna z nejuzasnejsich veci co jsem kdy videl a ze si tak uziju obycejnou "prohlidku". Fotky jsou sice dobra vec ale videt to na vlastni oci! Mam desitky fotek, tak vam dam malou ochutnavku =)

Druha atrakce - EMP Museum

Clovek by tady mohl klidne stravit cely den a vubec by se nenudil. Detailni prohlidka vsech exponatu a zakouti by trvala tyden. Ja mel neco pres hodinu. Je tu hned nekolik oddelenych sekci a kazda stoji za to.

Vystava popularni hudby - zejmena Hendrix a Nirvana (desitky celych i rotriskanych kytar, dopisy, fotky,...)

Nirvana

Vystava sci-fi - rekvizity ze spousty kultovnich filmu a serialu tohoto zanru.

Stargate!

Vystava hororu - desivejsi verze sci-fi sekce s vetrelcem v zivotni velikosti

Alien

Vystava fantasy - od draku pres World of Warcraft az po Tyriona a Cersei

doufam ze neumrel zatimco jsem pryc

Mrakodrapy z lega - samozrejme nesmi chybet Space Needle

Intermezzo - sobotni mse

Najit v te americke zmeti protestanstkych cirkvi katolicky kostel, navic primo v centru, to bylo fakt stesti. Vypada to tu kapicku jinak - u nas jsou kostely kamenne, tady drevene. Misto varhan klavir. Taky maji velice sikovnou knizecku se vsema textama v kazde lavici. Navic moc sympaticky farar. Clovek se tu citi jako doma =)

Treti (a posledni) atrakce - Space Needle

Tohle jsem si nechal az na konec a popravde to zas takovy terno neni. Je to moc hezka stavba s krasnym vyhledem na mesto ale vic od toho necekejte =) (asi jako Eiffelovka) Celkovy dojem taky trochu pokazilo pocasi, pac jen co jsem se konecne dostal nahoru tak zacalo prset. Takze jen par povinnych fotek a zase zpatky dolu a pak hned smer postel, protoze zitra uz je prvni den samotne jizdy.

Space Needle z nedalekeho parku

Jak dělá letadlo?

Českej Honza poprvé letí letadlem, tak se nedivte že bude vyjevenej z každé hlouposti =)

 

Vzorně zabalená zavazadla - ready to go!

Letiště Praha cca 5h ráno -  Organizovaná skupina českých seniorů:
Ty samoobslužné automaty na letišti jsou sice super vymoženost ale romantice klasického zdlouhavého odbavování se nic nevyrovná že? =)

 

V letadle do Amsterdamu - Pořád ta samá skupina:
Škatule hejbejte se aneb Když já si přesednu, ty taky a ona taky, tak to snad vyjde ne?
A copak asi dělá tohle tlačítko? (přivolání letušáka s medovým hláskem)

 

 

Welcome on board

A jak dělá letadlo?

Stejně jako náš stařík (aka Forman) - to znamená že při rychlostech vyšších než nula to v něm hučí, na což si ale člověk zvykne a rychle přestane vnímat. Navíc když máte sluchátka v uších a sledujete film tak je vám putna jak dělá letadlo.

 

Kontrola do USA v Amsterdamu:

Takových otázek! Kam jedu, kdo to platí, ukázat jim plán trasy v mobilu a kdoví co ještě =) Pak ještě obligátní sken těla, prohmatání, prokázat že ta boule v kapse jsou skutečně papírové kapesníčky a hurá na palubu.

V letadle je zásuvka na USB a desítky nejnovějších filmů a seriálů. Víc nepotřebuju =)

 

Přes velkou louži :

To trvá tááák dlooouho... Na začátku jsem se seznámil s vedle sedící mladou slečnou z Itálie, společnýma silama jsme vyplnili dotazník (už třetí varianta pořád těch stejných otázek), potom oběd (+ flek na kalhotách jako bonus) a pak už jen filmy (Scott Pilgrim, Moonrise Kingdom) a pokus o spánek =)

Btw. kdyby jste si chtěli jít zabrulslit někam na jezero, tak podle toho co bylo vidět z okýnka mají v Kanadě sněhu a ledu pořád dost ;)

Kosa v Kanadě

USA!

Země nekonečných možností a vypadá to že i nekonečných kontrol. Říkal jsem že první i kontrola byla dlouhá? V porovnání s touhle to byla rychlovka. Mimo obligátní otázky z prvního kola (samozřejmě podrobnější) ještě fotečka a autogram v podobě otisku prstů.

 

Už jako můžu konečně začít?

Jako nemůžeš! Nejdřív musíš dosmýkat tu krabicu s kolem ven, poskládat to všechno dohromady a zbavit se kufru bez toho abys způsobil bombový alarm kvůli podezřelému odloženému zavazadlu v hale.

 

Předtím ...

... a potom =) To bylo ještě hezky

Konec začátku (nebo začátek konce?)

Vyjet, dokoupit plynové bomby, novou SIMku a jídlo a pak hurá k mým prvním hostitelům za doprovodu deště, bubnujícího na mou helmu (chjo =/)

Prší prší jen se leje

 

 

"Poslední..." a Kolo.zip

Původně jsem chtěl napsat pojednání o plánování a přípravách na cestu, které probíhaly v posledních měsících. To bych tu ale strávil věčnost a navíc je to docela nuda. Takže budu psát jen o závěrečné fázi - závěrečných přípravách a balení.

Už jste někdy zažili poklidné balení se na dovolenou? V naší rodině se tahle porucha osobnosti nevyskytuje takže poslední týden byl trošičku náročnější než normálně. Pár věcí se samozřejmě podělalo (kdo by to čekal že?), a tak jsem například na poslední chvílu do čtyř do rána upravoval trasu, aby ji zvládla i moje GPSka, která je podle dnešních měřítek již v důchodovém věku.

Na druhou stranu se mi v uplynulém týdnu dostalo podezřele zvýšené pozornosti. Většina událostí měla začínala "Poslední ...". Poslední schůzka, poslední návštěva, poslední večeře, atp. Navíc za vás všichni platí, no prostě paráda. Díky moc ;)

No a potom přišla poslední a nejzábavnější etapa - narvat to všechno 2+1 zavazadel. 

Fáze 1:
Transformace kola vybaveného na túru do podoby úzké kartonové krabice. Srandovní hra pro dva hráče na celé dopoledne. 

Processing... 

Kolo.zip

Fáze 2: 

To se tam nemůže vejít! Do krabice s kolem se toho moc navíc nevešlo, tak se to asi bude muset vlézt do kufru. Jediny problém byl, že kufr byl skro plný už když jsem tam hodil stan, spacák a karimatku. Takže na zbytek věcí jsem použil zbožnou taktiku. Je potřeba si kleknout...
...a klečet na kufru tak dlouho, dokud se tam všechno nenapěchuje =) Nakonec jsem stejně musel pár věcí dát do příručního batůžku, páč jinak by tím tlakem mohl kufr v letadle nečekaně explodovat.

Oblečení a vybavení mířící do kufru

 

Bordel na stole mířící do stejných končin

Doteď netuším jak se to povedlo, nicméně nakonec jsem to tam narval. Sice byla krabice, kufr i batoh narvané k prasknutí, ale hlavně že je ten tetris u konce =)