Defekt v pustině

Jak už jsem psal posledně, krajina se hodně změnila. A potom co jsem opustil poslední velké město začala ta pravá zábava. Ze začátku bylo kolem paradoxně hodně farem, které přežívají díky intenzivnímu zavlažování, místní krajina musí být protkaná tisíci kilometry potrubí, která čerpají vodu z místích řek.

Kde ovšem není zavlažování, tam je jen suchá tráva, na zelenou barvu tady nehrajou. Navíc jsem samozřejmě chytil nádherné slunečné počasí, které celkový dojem jen umocňovalo.

V pustině jsem měl hned dva velké zážitky. První byl několikanásobný defekt obou kol zaráz, který se mi přihodil na odhlehlé cestě chvíli po poledni. Na vině byly trny jedné otravné kytky kterým říkají goathead thorns. Těchto zákeřných potvor jsem z pneumatik vytahal minimálně 15 a některé propíchly i duši. Zadní duše na vyhození, v přední dvě díry. Ve výsledku jsem strávil opravou aspoň hodinu na rozpálené cestě bez stínu, použil rezervu a spotřeboval skoro všechny náplasti. Kdybych píchl ještě jednou tak jsem nahranej, ale od té doby mám zatím štěstí =)

goathead thorn

trudomyslnost - neměl jsem si s kým pinknout (ani s čím)

Druhým zážitkem byla večerní návštěva hospody v totálním zapadákově uprostřed pustiny - Washtucna. Desítky kilometrů okolo žádné město. Počet osob v hospodě včetně mě a obsluhy - 5. Z toho jeden podnapilý stařík, lehce blábolící a bavící všechny okolo (mimochodem to že jsem mu rozumněl považuju za svůj dosud největší angličtinářský úspěch), jedna inteligentnější slečna, která se snažila staříka umravňovat a udělat trošku lepší dojem na projíždějícího Evropana a nakonec ještě jeden obyčejný chlápek. Dal jsem si dvě piva, úžasně se pobavil s celou hospodou a šel kempovat do místního parku =)

Zleva - stařík, barmanka, slečna, chlápek