Malá odbočka

Stává se už pomalu nemilou tradicí, že narozeniny v zahraničí nikdy nejsou zcela podle mých představ. Stejně tomu bylo i tentokrát. Začalo to tím, že jsem nemohl najít místo na přespání v jednom větším městě. Nakonec ale jeden chlápek odpověděl, že můžu přijet, jediná nepříjemnost byla že prý sousední dům, ve kterém budu bydlet je "v renovaci" a ne všechno tam úplně funguje. Nicméně jsem tomu nepřikládal moc velký význam, nejsem přece žádná princezna že? Jenže tohle jsem fakt nečekal. Nejdřív musím říct že chlápek byl fakt vstřícný a jediný problém byl v tom co si různí lidé představí pod pojmem "renovace". Abych to zkrátil - strávil jsem narozeniny ve špinavém domě plném harampádí, na záchod jsem chodil s kýblem vody a sprcha probíhala za pomocí cykloflašek opakovaně naplňovaných teplou vodou, kterýma jsem se "sprchoval". Ke kuchyňskému koutu jsem se raději ani nepřibližoval. Poučení pro příště - nebrat popis ubytování s rezervou =)

Všechno jsem si vynahradil další den. Po cestě jsem koupil malý dort, který přežil 50 km dlouhou cestu na kole(!) a večer konečně oslava narozenin v normálním domě a v příjemné společnosti.

Bylo málo svíček tak jsem musel zvolit alternativní formu zápisu - něco pro lidi z IT ;)
(je mi 24)

Fuuuuuu!

V době narozenin už jsem byl taky mimo původní plánovanou trasu. Protože jsem totiž měl cca 6 dní náskok, rozhodl jsem se toho využít a udělat si malou odbočku. V tomhle stadiu už vás tolik netrápí nějakých 600 km navíc a tak jsem se vydal směr Niagarské vodopády. Cesta byla příjemná, podél Erijského jezera, které díky své rozloze a plážím hodně připomínalo moře. Jeden den jsem strávil s dalšími dvěma cyklisty co jeli stejným směrem - Mark a José. Byla to příjemná změna jet celý den "s někým" a mít možnost si při jízdě popovídat a vyměnit zážitky =)

Milkshake na cestu

Póza pro fanoušky

Nakonec jsem dorazil do města Buffalo, kde jsem byl u hrozně prima mladého páru, který v rámci líbánek strávil na kole celý rok! Kam se hrabu já... =D Nicméně z města je to ještě dalších 40 km k samotným vodopádům takže v rámci odpočinkového dne jsem během výletu najel 80 km. Aspoň že jsem nemusel táhnout všechny ty těžké brašny.

Taky jsem se podíval do Kanady! Jediný důvod byl, že Niagáry leží přímo na hranici a Kanadská strana má lepší výhled. Aspoň trocha zpestření při přechodu tam a zpět přes hraniční kontrolu.

další štempl do sbírky

Samotné vodopády byly super. Už z dálky je vidět oblak vodní tříště nad řekou a pak se před vámi rozprostře celá scenérie, které dominuje dlouhá, masivní opona padající vody. Některé věci asi musí člověk vidět naživo aby je zcela docenil. Naštěstí tu takových lidí bylo jen "přiměřeně hodně". Mimochodem, kolem vodopádů není problém zmoknout během slunečného dne i když jste nahoře nad vodopádem, stačí aby trochu zafoukal vítr vaším směrem =)

Lidi na loďce přijedou, nechají se postříkat vodopádem a odjedou. A dají za to 20$

U paty vodopádu. Sice se za to taky nehorázně platí ale aspoň se tu dají dělat fotky =)

Po příjezdu z výletu jsme se s hostitelama nacpali čokoládovým koláčem, pak ještě večer české pivo a další den znova na kolo abych to všechno zase vyjezdil. Po cestě zpátky z téhle odbočky jsem taky strávil noc v nejúžasnějším ze všech kempů kde jsem spal. Nešlo ani tak o cenu nebo vybavení. Těžko byste ale hledali jiný kemp kde si stan postavíte na písečné pláži přímo u vody a navíc máte perfetní výhled na západ slunce. Měkoučký písek pod nohama je taky moc příjemný, jediná nevýhoda je že se vám postupně ve stanu tvoří malé pískoviště =)
Navíc jsem se tu potkal s dalšími dvěma cyklisty a jedním motorkářem takže jsme spolu strávili příjemný večer u jednoho stolu.

to je pohodička co? ;)