Mamut a Jim

Čím víc se blížím ke konci, tím víc nestíhám blog a jiné formy mé virtuální existence. Buď jsem moc unavený po dlouhém dni, nebo nemám přístup k netu, ale většinou se mi prachsprostě nechce =D Cokoliv co vyžaduje zvýšenou mentální aktivitu je pro mě neobvykle vysilující a momentálně jsem jednoduše nastavený na režim šlapat a užívat si okolí, případně tlachat s hostitelama a lidma co potkám. Asi budu mít menší šok až se vrátím a všechno se na mě zase nahrne, ale to je ještě relativně daleko takže takovéhle myšlenky preventivně likviduju už v zárodku =)

Už jste si asi všimli že rozhodně nejedu po přímce západ-východ, ale že moje trasa oplývá různými zatáčkami a odbočkami. A bude hůř, zejména tady ke konci =D
Po St. Louis jsem zamířil směr Kentucky k nejjižnějšímu bodu mé cesty. Jízda byla docela úmorná, ne kvůli počasí nebo terénu (největší horka a hory mám už snad za sebou), ale hlavně kvůli silnicím. Krajnice žádná, navíc lemovaná dolíky k upozornění aut aby nesjely z kraje. Jako bezpečnostní prvek je to sice krásný, ale s kolem se po tom jet nedá. V Kentucky jsem měl opět možnost důvěrně se seznámit s místními psy, nicméně si už rychle zvykám a nezastavuju, jen jim dostatečně hlasitě pošlu pár pozdravů a jede se dál. Spousta z nich je taky poměrně líná a většinou neopouští svůj trávníček okolo domu.
Co se lidí týče, stal jsem se při několika příležitostech obětí pověstné "jižanské pohostinnosti". Ať už to bylo spontánní pozvání k táboráku v kempu, odvoz autem přes nebezpečný most nebo obrovská snídaně na cestu. Taky jsem tu narazil na zatím nejluxusnější WS hostitele za celou cestu, fotky mluví za vše =)

Jo a taky spooousta kukuřice po cestě =)

V Kentucky byla dvě místa, která jsem chtěl rozhodně navštívit. Prvním byl národní park Mammoth Cave National Park. Mají tu největší systém podzemních jeskyní na světě, táhnoucí se stovky kilometrů pod celou oblastí. Ze široké nabídky prohlídek jsem měl čas jen na jednu dvouhodinovou "procházku" ale určitě to stálo za to. Hlavním znakem Mamutí jeskyně nejsou krápníky a podobné útvary (i když ty jsou v oblasti taky), ale její velikost a délka. Do některých z tunelů by se pohodlně vešel menší dům, možná i ten náš =)
Fotky z jeskyně nemám, byla tma =P

model Mamutí jeskyně

Druhou atrakcí, kterou jsem si užil o něco víc než jeskyně byly destilerie. V Kentucky se totiž vyrábí 95% veškeré produkce bourbonu a zejména v jedné oblasti je jich hned několik vedle sebe. Bohužel jsem měl čas na prohlídku pouze dvou z nich. První byla malá destilerie Willet, kde veškeré výrobní procesy probíhají "postaru". Destilace v původním zařízení, koulení sudů po rampě do skladu a jejich ruční vytahování do horních pater skladu. Druhou destinací byl obrovský komplex destilerie Jim Beam. Prošel jsem si celý výrobní proces od vaření až po lahvování. Na závěr samozřejmě nesměla chybět degustace =)

uvnitř skladu

v těchle obřích skladech čeká na svůj čas celkem 2 miliony sudů bourbonu

"degustační automat"

Na závěr téhle etapy jsem si konečně na chvíli oddychl od provozu na úzké silnici, když jsem se dostal na krásnou vyasfaltovanou cyklostezku. Taky jsem tu potkal dva milé chlapíky co mě pozvali na zmrzlinu a jeden z WS hostitelů mi daroval na cestu super reflexní vestu se světýlkama =)

Dále se mi podařilo zlomit stojan na kole (asi už toho na něj bylo moc) a vrazit si do kola pěkný kus drátu. No hlavně že není nuda =D

PS. Přejel jsem do posledního ze čtyř časových pásem a od domova už mě dělí jen 6 hodin =)

s Bobem a novou reflexní vestou

RIP =(

první píchlá duše po mnoha týdnech