Uplakaný GAP a C&O

Ne že bych si chtěl nějak extra stěžovat, ale přece jenom už je to pěkně dlouho, co jsem měl po cestě nějaké kopce. Takže jsem byl dokonce rád, když se terén začal čím dál víc vlnit, když jsem zamířil na jih od jezera, směr Pittsburgh. Aspoň jsem měl nějakou změnu a trochu jsem si zase protáhnul nohy. Jenomže pak se ke kopcům přidalo i počasí a to už taková zábava nebyla, protože nejnepříjemnější je jet s vlhkým oblečením a mokrýma botama a nasazování obalů na brašny je pro mě ta největší otrava na světě...
Naštěstí pršelo jen ráno a po zbytek cesty už jsem se pral jen s únavou, kopci a hustou dopravou kolem Pittsburghu. Z toho co jsem viděl ze sedla je město moc hezké a taky strašně kopcovité, jakmile se vzdálíte od řeky tak se krpálu nevyhnete =)
Sice jsem neměl čas na prohlídku ale strávil jsem ve městě noc u WS hostitelů, kteří mají byt s krásným výhledem na město (odměna za krpál) a taky si vaří vlastní pivo, takže jsem si přímo v obyváku načepoval půllitr =)

stylový výčep

sušení chmele v jídelně

Další den jsem začal v Pittsburghu na cyklotrase, která mě dovede s minimálním stoupáním přes hory až do Washingtonu DC. První část se jmenuje Great Allegheny Passage (GAP) a vede po trase bývalé železnice, která se kroutí podél velké řeky. Je to nádhera si po dlouhé době odpočinout od aut a náklaďáků a jet celé dny po rovné stezce pod klenbou stromů. Po cestě je taky spousta malých městeček, kde si může člověk odpočinout a zajít třeba na milkshake =)

super přístřešek těsně u cyklostezky

historický vlak v jednom z městeček

dokonce se i rozjel!

Jediné mi pravidelně kazilo náladu bylo počasí. Sice nepršelo pořád, ale aspoň pět dní za sebou byla vždycky nějaká přeháňka, většinou dost vydatná na to abych mi ta vlhkost vydržela apoň pár hodin. Jeden den už jsem to vzdal, a místo kempování jsem šel do B&B, kde měli docela levný sdílený pokoj (kde jsem byl stejně sám =) ), který mi poskytl suché útočiště a místo na rozvěšení všeho co potřebovalo usušit.

pára z lesů po dešti

Na GAP jsem narazil na dva dlouhé tunely, z nichž jeden byl spoře osvětlený a druhý vůbec. Musím říct že je to trošičku zneklidňující, když jedete úplně sami v šeru tunelu a ani nevidíte druhý konec :-o
Taky jsem přejel další Continental divide (hranice úmoří) na vrcholu cyklostezky. Od toho bodu už to je do DC jenom z kopce =)

do temnoty
nevím proč ale vzpomněl jsem si na bránu do Morie v LOTR

Druhou část cesty tvořil C&O Canal Trail, který vedl pro změnu podél vodního kanálu, který dříve sloužil jako dopravní cesta z DC do vnitrozemí. Povrch nebyl tak kvalitní jako na GAP ale zato okolí bylo hezčí, opět všude lesy a po cestě desítky zdymadel, které překonávaly výškový rozdíl stoupajícího terénu. Na první polovinu 19. století docela působivé.

kanál krásně kvete =)

jedno ze zdymadel

Další super věcí na téhle části cyklostezky bylo, že každých 8-10 km bylo u cesty místo na kempování s ohništěm, pitnou vodou a ToiToikou, takže pokud člověk nepostrádal sprchu, nemusel se o ubytování vůbec starat. Velká část cesty vedla taky podél řeky na které se prohánělo spousta skůtrů, vodních lyžařů apod.

vodopády na řece

Závěrečným bonusem C&O bylo, že mě stezka dovedla až přímo do centra DC a ušetřila mi spoustu nepříjemností, spojených s dopravou v hlavním městě USA =)